Šalvěj

Šalvěj lékařská pochází z jižní Evropy, je 30 - 70 cm vysoká, má fialové květy a stříbřité listy, šíří hořkou, kořenitou vůni. Pěstujeme ji na chráněných slunných místech, na zimu ji přikrýváme chvojím, protože je choulostivá na mráz. Název je odvozen z latinského slova "salvare" - spasit, vyléčit. Šalvěj byla slavnou léčivou rostlinou už u našich předků. Rčení, které vzniklo okolo roku 1300, říká: Proč by měl člověk zemřít, když v zahradě roste šalvěj?

Jiný druh, šalvěj luční, najdeme na náspech, loukách a pastvinách. Tmavomodrofialové květy šíří aromatickou vůni. Ze šalvěje luční používáme květy, především na kloktání, ale i na přípravu šalvějového octa. Hrst květů vyluhujeme v octu, který potom používáme k masáži nemocných, kteří delší čas leží.

Listy se sbírají před rozkvětem, v květnu a v červnu. Rostlina obsahuje nejvíce éterických olejů ve slunných, suchých dnech, proto sbíráme listy nejlépe v tyto dny, a to v poledne. Sušíme ve stínu.

POUŽITÍ:

Častější pití šalvějového čaje přispívá k posílení celého těla, zabraňuje záchvatům mrtvice a velmi příznivě působí při obrně. S levandulí je jedinou léčivou rostlinou, která pomáhá při nočním pocení v klimaktériu. Vyléčí nemoc, která je původcem nočního pocení a svou léčivou mocí odstraňuje značnou slabost, která je průvodním jevem této choroby. Mnozí lékaři objevili dobré vlastnosti šalvěje, užívali ji při křečích, onemocněních míchy, onemocnění žláz a také při třesu končetin. Při těchto chorobách se pijí během dne dva šálky po doušcích. Čaj velmi dobře působí při nemocných játrech, odstraňuje nadýmání a všechny další těžkosti, které vyvolává narušení jater. Šalvěj pročišťuje krev, odvádí hleny z dechových orgánů a žaludku, povzbuzuje chuť k jídlu a odstraňuje poruchy ve střevech a průjem. Je osvědčenou přísadou do čajových směsí při léčení různých druhů rakovin.

Čaj ze šalvěje při vnějším použití je doporučován zvláště při zánětech mandlí, bolestech v krku, hnisání zubů, zánětech hrtanu a ústní dutiny.

Nálev ze šalvěje pomáhá i při krvácení dásní a uvolnění zubů hrozících vypadnutím. Kloktá se jí nebo se dávají v nálevu namočené vatové tampóny.

Lidé se slabými nervy by si měli dávat šalvějovou koupel.

Po bodnutí hmyzem přiložíme rozdrcený šalvějový list.

Vedle úspěchů šalvěje jako léčivé rostliny nesmíme zapomenout, že je i znamenitým kořením. Přidává se v malých dávkách podobně jako tymián a saturejka do mastných jídel z vepřového, husího i krůtího masa. Také divočina je chutnější, když do ní přidáme kousek šalvěje. Při přípravě zeleninových sýrů a kořeněných omáček měli bychom pamatovat na šalvěj už i ze zdravotních důvodů. V některých krajích se dělají šalvějové koláče a pečivo. Podobně jako anýz se přidává do těsta rozdrcený list šalvěje.

Šalvěj se dále používá i v kosmetice - potlačuje tvorbu lupů, pleťová voda léčí problematickou pleť a akné. Šalvěj se používá do ústní vody, žvýkaček i zubních past.

ÚČINNÉ LÁTKY:

Šalvěj obsahuje 1,5 - 3 % silice, která je směsí thujonu, salviolu, kafru, cineolu a borneolu. Dále obsahuje 4 % tříslovin, saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové, pryskyřice, vitamíny skupiny B, vitamín P, minerální a hormonálně účinné látky.

NEBEZPEČÍ:

Ve vyšších dávkách (nebo v kombinaci s alkoholem) působí toxicky. Není známo mnoho případů otravy, ale je vhodné zvážit použití jako léčiva, potraviny nebo esenciálních olejů, které při vysokých dávkách vyvolávají riziko poškození jater. Při přípravě čaje ovšem relativně malé množství účinných látek přechází do vody a 3 - 6 šálků šalvějového čaje denně je považováno za netoxickou dávku. Toxin se ničí horkem.