Rakytník řešetlákový "Podruga"

Rakytník je zázračný a silný keř opředený nejednou mytickou legendou. Jeho latinské pojmenování Hippophae vzniklo za vlády Alexandra Makedonského. Plody rakytníků byly tehdy dobrým zdrojem energie a síly pro vojáky, ale též pro koně. Ti měli po konzumaci díky olejům obsažených v plodech navíc lesklou srst. Název Hippophae vznikl složením latinského pojmenování koně (hippos) a slova pro lesk (phaes). 

Bylo prokázáno, že plody rakytníku v sobě obsahují řadu vitamínů, a to nejen vitamín C (360 – 450mg / 100 g), vitamíny skupiny B ale také v A, E, K, P F, dále serotonin, kumarin, kyselinu jantarovou a rakytníkový olej. Tato koncentrace vitamínů a dalších zdraví prospěšných složek v jeho plodech jej předurčila pro používání k nejrůznějším účelům. Například:

– hojí řezná poranění

– podporuje správnou funkci kardiovaskulárního systému

– pro podporu imunity (antivirotické, antibakteriální a antioxidační účinky)

– chrání jater (hepaprotektivní účinky)

– chrání kožních buněk před zářením

– snižuje zarudnutí očí

Rakytník pochází z Asie. Původní porosty můžeme nalézt v oblastech pobřeží, řek a úmoří na území Číny, Francie, Polska, Německa, Anglie, Holandska i Finska. V Čechách sice nacházíme v přírodě rostoucí druhy, ale ty nepatří mezi původní. Přesto se rakytníkovým keřům daří i na našem území.

První zmínky o léčivých účincích rakytníku se objevují v čínské knize Čtyři knihy léčitelství pocházející z let 773 – 783 n. l. Zvýšený zájem o tento odolný keř schopný plodit i za zhoršených podmínek, sledujeme v Rusku na počátku 20. století.

Rod Hippophae patří do čeledi hlošinovitých. Jedná se o dřevinu rostoucí přirozeně jak na mořských pobřežích, tak i ve vysokých horách. Dřeviny rodu Hippophae mohou být keři dorůstajícími 3 m, ale také stromy dosahujícími výšky 15 m. Existují 4 základní druhy rakytníku:

• rakytník řešetlákový ( Hippophae rhamnoides )
• rakytník vrbolistý ( Hippophae salicifolia )
• rakytník tibetský ( Hippophae tibetana )
• rakytník žebrovitý ( Hippophae neurocarpa )

Rakytník je rostlina dvoudomá, což znamená, že jeho samčí květy a samičí květy nerostou společně na jednom stromě, ale odděleně. Proto je vždy nutné provádět výsadbu jak samčích, tak samičích rostlin, jinak by samičí rostliny neplodily. Nenápadné květy rakytníku vyrůstají mezi 5. – 6. měsícem na bázi nových rozvíjejících se výhonů a listů. Samčí (větší) pylové květy se objevují o dva dny dříve než samičí. Doba kvetení trvá průměrně 8 – 9 dní, při zhoršených podmínkách až 11 dní. Opylení může výrazně poškodit déšť. Opylovačem rakytníku je především vítr, částečně i hmyz. 

Při volbě odrůdy rakytníku vhodné pro zahradu vybíráme mezi odrůdami, které se vyznačují menším vzrůstem a jejich plody mají nižší přídržnost, tedy snadněji se sklízí. Najdeme mezi nimi velkoplodé, velmi málo trnité, sladkoplodé či červenoplodé rakytníky.

• Beztrnné rakytníky: Inja, Podruga, Elizaveta, Moskevská krasavice, Bohatýr, Ažurnaja, Parad, Družina
• Velmi málo trnité rakytníky: Pantělejevská, Tenga, Džemovaja, Parad, Sudaruška, Solněčnaja, Rosinka, Klaudia, Kapriz, Čujská, Ananasnaja, Altajská, Krasnyj fakel, Sibirskij rumjaněc
• Velkoplodé odrůdy rakytníku: Voroběvská, Botanika, Inja, Tenga, Sluníčko, Čujská
• Sladkoplodé odrůdy rakytníku (až 10% cukru): Ljubimaja, Pantělejevksá, Čujská, Sluníčko, Elizaveta, Kapriz, Tenga, Altajská, Ažurnaja, Džemovaja, Žemčužina, Rosinka, Sudaruška
• Červenoplodé odrůdy rakytníku: Sibirksij rumjaněc, Krasnyj fakel, Aromat, Krasavice

Začne-li keř plodit, pozmění způsob svého větvení, ve kterém pokračuje po odkvětu od poloviny června. U kultivovaných či vegetativně množených druhů plody nastupují ve 2. – 3. roce, přičemž se objevují na výhonech z minulého roku u spodku nových výhonů. Keře množené ze semen plodí obvykle ve 4. – 5. roce po výsadbě. Plodnost ovlivňuje péče, makro i mikroklima a vlastnosti půdy. Množství sklizených plodů je ovlivněno také vzdáleností mezi samičími a samčími rostlinami, optimální vzdálenost mezi nimi je 10 – 16 m. Po dozrání květů začínají plodonosné části osychat a v dalším roce už neplodí.

Výsadba rakytníku se provádí v červnu. Tento keř je velmi světlomilný, proto by jeho stanoviště mělo být jen minimálně zastíněné. Půdu vyžaduje rakytník vzdušnější, bohatou na humus i dostatek vláhy, s pH 6,5 – 7 . Je ale schopný růst i v mělkých písčitých půdách. Při pěstování v takovýchto podmínkách je nutné mu po výsadbě dopřát dostatek vláhy po dobu zakořeňování a následného ujmutí. Pak je schopen přiměřeně i plodit. Spon pro výsadby určujeme dle vzrůstnosti odrůdy. Na zahradě vysazujeme optimálně keře ve sponu 3×1–2m, přičemž podíl samčích keřů vůči samčím by měl být alespoň 10%. Vzdálenost mezi opylovači (samci) a plodícími keři (samice) by měl být 10 a maximálně 16 m, přičemž postačí 1 opylovač na 5 – 6 samičích rostlin. Závlaha rakytníku by měla být dostatečná zvláště při výsadbě a také během suchých let, konkrétně v období nasazování a dozrávání plodů. Dobrá závlaha má vliv na obsah mikroprvků (minerálních látek) v plodech. Při vhodném přihnojování rakytníku se zvyšuje nejen obsah vitamínu C. Doplňováním mikroprvků postřikem v období kvetení se velkopěstitelům například podařilo zvýšit obsahu jódu či selenu v plodech a to až 15x.

Pro udržení bohaté plodnosti u rakytníkových keřů  . Kostru keře tvoří, podle jeho stáří, 3 – 55 silných výhonů. Mladé výhony (jednoleté) jsou výrazně světlejší než dvou a víceleté. Rakytník se větví sympodiálně, což znamená, že boční větve při růstu postupně přerůstají hlavní stonek, který je postupně zatlačen do postranního postavení. Podobně se větví například réva vinná. Všechny jednoleté výhony seřízneme na 3 – 4 očka. Z místa řezu vyroste silný vertikální výhon dlouhý 70–90 cm, tomu v druhém roce pěstování seřízneme vrchol. Odtud začnou růst boční kosterní výhony, u který v průběhu dalších úprav dbáme na to, aby tvořily rovnoměrnou korunu keře. Řezné rány se na výhonech rakytníku zacelují pomalu, proto neděláme na jednom výhonu více než 2 až 3 řezy, dle síly větve. Po dokončení řezu je potřeba rány ošetřit balzámem urychlujícím zacelení. Na jaře dalšího roku se z oček u vrcholu rozroste 5 –7 výhonů, které vytvoří nepravý přeslen, na těchto výhonech se začnou objevovat trny, květy a později plody. Výhony rakytníku mají životnost 5 – 7 let, pak začnou odumírat. Proto je potřeba včas zakročit a provést zmlazovací řez. Starší větve odřezáváme hluboko až do 3letého dřeva, mladší rozvětvení (1 a 2 leté) přitom ponecháváme. Po provedení zmlazovacího řezu nesmí zůstat na keři žádné suché výhony. 

Plody rakytníku sklízíme podle ranosti odrůdy v období zhruba od září až do konce sezóny. Čas sklizně by měl odpovídat též účelu pěstování.

• Na počátku zralosti mají plody rakytníku vyšší obsah kyselin a vitaminu C.
• Při pozdější zralosti se složení v dužnině mění, zvyšuje se obsah cukru a oleje.

Zralé a přezrálé plody se velmi špatně sklízí, protože často pukají. Sklizeň plodů rakytníku je nesnadná, protože stopky jednotlivých plodů přirůstají napevno k větvi a nedají se snadno oddělit. Ke sklizni se proto používají různé pomůcky a triky. 

Pro snadnější oddělování sklízíme rakytníkové plody pomocí škrabek, vidliček či nůžek. U odrůd, které mají nižší přídržnost si vystačíme s vlastními rukami. Jindy je potřeba plodonosné větve odstřihnout a po té z nich jednotlivé plody sundávat pomocí náčiní. Nemůžete-li sklizené větve hned očistit, můžete je uchovávat v chladných podmínkách a to i dva týdny, aniž by došlo ke změně obsahu látek v plodech. Listy sice opadnou a zežloutnou, ale to ničemu nevadí. Později je můžete zpracovat do šťáv, marmelád, olejů či je použít při vaření.

U trnitých odrůd je situace složitější, protože trny rostou v místech, kde jsou také plody. Sklizeň si lze usnadnit pomocí mrazničky a to následovně. Větvě s plody odstřihneme a odstraníme z nich listy. Následně je dáme do sáčků a uložíme do mazničky, kde je teplota -25 °C. Plody zamrznou a další den se s úderem o tvrdou podložku snadno uvolní do sáčku. Zmrzlé plody lze skladovat i nadále nebo je můžeme nechat rozmrznou a zpracovat. Tento trik byl dozajista inspirovaný sklízecí metodou, která se používá u některých odrůd v Rusku, kdy se sklízí plody v zimě při vysokých mrazech tím, že se větve poklepou a plody se nechají spadnout. U mražených plodů dochází ke snížení obsahu účinných látek, ale to až po 7 měsících skladování při teplotách -16 °C až -18 °C.

Rakytník si můžeme namnožit snadno generativně či vegetativně. Ne všechny způsoby jsou výhodné pro běžné malopěstitele. Semena rakytníku získáváme z plodů po jejich propráním přes síto a očištěním od všech částí plodů. Čistá semena si usušíme. Při skladování ve vzdušném obalu a v chladu si zachovávají klíčivost až dva roky. Výsev semen provádíme na jaře nebo na podzim. Semena by před výsevem měla projít stratifikací nebo být alespoň na 12 h namočena a následně osušena.

Vegetativní způsoby rozmnožování přinášejí jistější výsledky, protože rakytník při něm spolehlivě zachovává vlastnosti odrůd. Existuje několik efektivních a snadno proveditelných metod, které mají vysokou účinnost. Samozřejmě lze rakytník i očkovat či roubovat, ale tyto složitější metody nejsou obvykle pro malopěstitele příliš výhodné. Vyžadují totiž dávku zručnosti a také praxi v štěpování. 

Podzimní výsev provádíme na konci října či začátkem listopadu. Dřívější výsev v tomto období se nedoporučuje. Rostlinky sice vzejdou, ale mráz je rychle poškodí. Vyséváme-li rakytník na jaře, měl by před tím projít stratifikací ve vlhkém perlitu či v písku. Výsev se provádí na husto. První rostlinky se objevují během dubna, začátkem května.

Rakytník se kořenovými výmladky rozšiřuje v přirozených porostech. Při rozmnožování touto metodou stačí u víceleté mateřské rostliny oddělit brzy na jaře 1 – 2 leté kořenové výmladky pomocí kopačky, přičemž vzniknou tzv. odkopky. Ty pak necháme růst 1 rok na místě, aby lépe zakořenily a následný rok je oddělíme a přesadíme. 

Řízky odebíráme z mateční rostliny od konce listopadu do začátku března. K řízkování nejsou vhodné narašené výhony, protože nejsou schopny zakořenit. Délka jednotlivých řízků by měla být 15 – 25 cm, průměr řízku 0,8 – 1,5 cm. Slabší řízky hůře zakořeňují. Výsadbu řízků provádíme do květináče (na podzim) či rovnou do půdy (na jaře). Po vysazení je pravidelně zaléváme než se objeví první kořeny, po té zálivku omezujeme. Před výsadbou řízků je vhodné použít stimulant. Metoda množení kořenovými řízky je vhodnější pro starší rostliny. Jedná se o nepříliš úspěšný způsob rozmnožování rakytníku, přesto je u něj minimálně 10 % úspěšnost. Řízky se odebírají u 7 až 8letých rostlin. Jednotlivé řízky mají délku 10 – 15 cm. Kořenové řízky rakytníku vysazujeme šikmo do pařeniště či na záhon. Mají-li kořenové řízky pupeny, později vyraší.

Pěstování rakytníku ze semene je snadné, ale má svá rizika. V první řadě semenáčky nezachovávají vlastnosti svých rodičů a za druhé, přibližně polovina semenáčků je samic a polovina samců. 

Rakytník řešetlákový "Podruga" je středně raná odrůda, dozrávající v druhé polovině července, je téměř bez trnů, byla vyšlechtěna v Rusku. Keř je kompaktní, spíše nižšího vzrůstu, cca 1,5 m, s tenkými, rovnými větvemi. Plody jsou středně velké, oranžové, oválné s dlouhou stopkou. Sklizeň je snadná. Plody mají jemnou slupku se středně dlouhou stopkou a jdou lehce odtrhnout. Chuť je středně sladká. K opylení a k plodnosti je nutné mít samčí rostlinu. 

Je to nenáročná dřevina, která si získala oblibu hlavně díky mimořádným léčivým účinků na lidský organismus. Dužnaté oranžové plody dozrávají koncem srpna, září. Plody sklízíme když jsou ještě tvrdé. Rakytník vyžaduje slunné stanoviště, zahradní, propustnou půdu. Je plně mrazuvzdorný, a to až do -47 stupňů. Při výsadbě dodržujeme vzdálenost mezi rostlinami cca 2,5 - 3 m. Díky své odolnosti je rakytník používán i jako okrasná dřevina. Plody využíváme všestranně: čerstvé, zmrazené, sušené. Připravujeme z nich džusy, šťávy, marmelády, zavařeniny. Ideální při oslabení organismu, k posílení imunity.