Pomerančovník zakrslý

Pomerančovník zakrslý (Citrus mitis) je druh citrusu, který se pro svůj nízký vzrůst výborně hodí i pro pěstování v bytě. Při správné péči a dobře vedeném řezu může i v interiéru vyrůst ve stromek překypující oranžovými plody. Pomerančovník zakrslý vznikl zkřížením kumquatu a mandarinky a pochází tedy z Asie. V současnosti se k jeho označení používají také jména "Calamondin" (filipínská limetka nebo filipínský citron) nebo Citrus madurensis. 

Péče o pomerančovník zakrslý se v podstatě neliší od péče, kterou je třeba věnovat většině druhům z rodu citrusovitých (Citrus). Citrus je početný rod rostlin z čeledi routovité (Rutaceae). Rostliny tohoto rodu všechny pochází z tropické a subtropické jihovýchodní Asie. Citrusovité rostliny obecně nemají rády nenadálé změny podmínek. Od začátku bychom je proto měli pěstovat na stanovišti, na kterém je chceme pěstovat také do budoucnosti. Přemisťování rostlin na stanoviště s lišícími se podmínkami je pro citrusy stresující záležitost a bohužel ne vždy jsou schopny výraznější změnu zvládnout.

Rostlina si potrpí na vysokou vzdušnou vlhkost a pravidelnou zálivku. Proto by zemina v květináči neměla nikdy zcela vyschnout. Na zalévání je nejvhodnější měkká a odstátá voda. Na nedostatečnou zálivku pomerančovník reaguje žloutnutím spodních listů, na kterých se mohou objevovat také skvrny. Aby nedošlo k přemokření kořenového systému, nesmíme zapomínat na drenáž.

Nejjednodušší metodou množení citrusů je výsev semen. Semena stačí zatlačit do výsevního substrátu a potom je zakrýt slabou vrstvu zeminy (do 1 cm). Nejvíce a nejrychleji klíčí čerstvá semena, která je nejlépe vysévat brzy na jaře. Není to však nutná podmínka, semenáčky lze úspěšně vypěstovat i z výsevů založených v jinou roční dobu. Výsevní substrát si lze připravit smícháním běžného výsevního substrátu a perlitu v poměru 2 ku 1. Směs by měla být sterilní, proto je třeba zeminu propařit nebo sterilizovat v mikrovlnné troubě. Abychom lépe ochránili semenáčky před houbovými chorobami, je vhodné semena před výsevem zároveň ošetřit roztokem fungicidu. Semenáčky rozsazujeme, jakmile mají tři až pět pravých listů.

Pomerančovník hnojíme jednou za 14 dní, nejlépe hnojivem určeným speciálně pro pěstování citrusů. Rostliny si potrpí na substrát s bohatou zásobou živin. Doporučují se zejména hnojiva organického původu. V létě je možné přemístit rostliny z bytu na zahradu. Můžeme je buď ponechat zasazené v nádobě nebo je můžeme dočasně vysadit do volné půdy. Venkovní stanoviště by však mělo být chráněné před větrem. Rostliny umístěné na venkovních stanovištích bychom měli pravidelně kontrolovat, zda nejsou napadnuty mšicemi.

Zejména ve vegetačním období potřebují citrusy dostatek světla a tepla. V zimě, protože je všeobecný nedostatek světla, je nutné snížit i teplotu a omezit zálivku. Teplota vhodná k přezimování se pohybuje mezi 5 až 10 °C. Rostliny obnovují růst většinou v únoru. V tomto období pomerančovník také vytváří velmi pěkně vonící květy. Správně pěstovaný pomerančovník je ale schopen vykvést v kterémkoliv ročním období. Znamená to, že na jedné rostlině můžeme pozorovat zároveň jak květy, tak i malé (zelené) nebo i dozrávající plody. Plody pomerančovníku dozrávají za cca 8 měsíců od opylení. Mnozí pěstitelé doporučují zvýšit pravděpodobnost opylení květů přenosem pylu pomocí štětečku mezi jednotlivými květy. 

Plody se podobají mandarinkám, jsou však menší, šťavnaté a velmi kyselé. Používají se k přípravě marmelád a sirupů.