Paprika

Paprika je náročná teplomilná plodina. Vyžaduje teplo od klíčení přes pěstování až po období sklizně. Během svého vývoje nemá ráda střídání teplých a studených období, ani výraznější výkyvy teplot v průběhu dne. 

Pro výsev použijeme kvalitní výsevní substrát s pH upraveným v rozmezí 6 - 8. Podmínkou je nižší obsah živin, pro klíčení a předpěstování paprik jsou nevhodné substráty zasolené nebo kyselejší. Rostliny v nich jsou často nevyrovnané a chlorotické. Můžete použít i hrubý Agroperlit. Nevyséváme příliš brzy, druhá polovina února a začátek března jsou optimální. V této době je již delší den a více světla, což malým rostlinkám prospěje. Vyseté semínka zasypeme několikamilimetrovou vrstvičkou jemně přesátého substrátu. Po vysetí udržujeme substrát přiměřeně vlhký. Papriky potřebují ke klíčení vysoké teploty, optimum je 26 - 30 °C. Pro klíčení paprik je důležitá teplota, světlo je až do objevení se děložních lístků druhořadé.

Když se začnou objevovat děložní lístky, snížíme teplotu na 20 - 22 °C přes den a 14 - 16 °C v noci. Pokud jsme vyseli řídčeji, necháme semenáčky papriky před rozsazováním zesílit. Když začínají rostlinky tvořit první pravý lístek, můžeme pikýrovat. Rostliny potřebují dostatek prostoru, květináče o průměru 6 - 8 cm jsou optimální. Můžeme si vypěstovat i tzv. prostokořennou sadbu, když přepikýrujeme rostliny do bedniček s vrstvou substrátu 6 - 7 cm.

Dopřejeme rostoucím sazenicím dostatek světla a teploty přibližně 22 °C v přes den a kolem 15 °C v noci. Při zamračeném počasí teplotu snížíme. Rostoucí rostlinky poléváme opatrně, optimálně 2 - 3 x týdně. Papriky nemají rády přemokření a zemina musí mezi poléváním občas proschnout.

Zdravá sazenice připravena na výsadbu má být pevná, nepřerostlá, s prvními nasazenými květními poupaty. Pokud se stane, že jsme nuceni vlivem nepříznivého počasí vysazovat sazenice přerostlé, otrháme nejdříve všechny kvetoucí květiny včetně malých plodů. Rostlina musí před založením plodů dostatečně zmohutnět, aby ji tyto příliš nevysilovaly. Sazenice týden před výsadbou na záhon otužujeme.

Pokud máme vytápěný skleník, můžete do něj vysazovat papriku již ve druhé polovině března. Do studeného skleníku vysazujeme ve druhé polovině dubna. Když musíme pěstovat v krytých prostorách více plodin, dáme papriku doprostřed a rajčata do průvanu, na kraj ke dveřím.

Na vnější záhon vysazujeme až po zmrzlých v polovině května. Pro papriku vybereme na zahradě plně osluněné a chráněné místo se záhřevnou polohou a půdou bohatou na humus i živiny, optimálně s neutrální půdní reakcí. Studené, těžké půdy nemá paprika ráda. Pokud ale této plodině zajistíme dostatek vody, kterou potřebuje, můžeme ji pěstovat i na vysloveně lehkých a písčitých půdách.

Papriku zařadíme v osevním postupu jako plodinu druhé tratě, před výsadbou půdu pohnojíme průmyslovými hnojivy s obsahem mikro prvků a poměrem hlavních živin 1,2 N: 1 P : 1,4 K.

Paprika pozitivně reaguje na nastlání půdy mezi rostlinami černou netkanou textilií. Tato brání prorůstání plevelů a zlepšuje prohřátí půdy. Můžeme půdu pokrýt i posekanou trávou. Rostliny vysadíme do řádku tak, abychom jim mohli poskytnout v průběhu vegetace oporu. Paprika má tzv. dichotomické větvení (rozdvojení výhonů) a bez opory se mohou jednotlivé větve zatížené dozrávajícími plody vylamovat. V řádku zatlučeme kolíky a rostliny k nim postupně, jak rostou, vyvazujeme podélně nataženými provázky. Sázíme dvě proti sobě.

Plevele ubírají rostlinám živiny, stíní je a vytvářejí prostředí vhodné pro rozvoj nemocí. Udržujeme proto porost paprik čistý. Při okopávání nezapomínáme na to, že papriky koření mělce a hlubší překopání může poškodit kořeny. Papriky potřebují dostatek vzduchu v půdě a nesnášejí půdu utlačenou. Snažme se proto při kultivaci, ošetřování i při sklizni našlapovat co nejméně do kořenové zóny rostlin.

Paprika má značné nároky na vodu v průběhu celé vegetace. Mezi jednotlivými závlahovými dávkami ale nechme půdu dostatečně proschnout, aby ke kořenům mohl vzduch. Na těžších půdách a při mulčování černou netkanou textilií poškozuje přemokření rostliny výrazněji než nedostatek vláhy. 

Optimální teplota pro pěstování papriky ve skleníku je 24 - 28 °C přes den a 16 - 20 °C v noci. Při vyšších teplotách větráme, nezapomínejme ale na to, že paprika nesnáší průvan.

Jemné listy paprik bývají často napadané mšicemi a sviluškou chmelovou. Prohlížíme proto pravidelně své rostliny a v případě zjištění napadení zareagujeme co nejdříve. Mšice škodí nejen přímým sáním na rostlinách, současně mohou přenášet nebezpečné virózy. K jejich potlačení se používají selektivně aficidy, olejové preparáty nebo biologická ochrana prostřednictvím mšicomarů.

Novým škůdcem paprik posledních let je roztočík široký (Polyphagotarsonemus latus). Napadá růstové vrcholky i listy, které jsou deformované, žloutnou až bronzovatějí. Nejtypičtějším poškozením plodů je jejich matný povrch až jemná korkovitost způsobena sáním predátora. Ochrana zatím není vypracována, chemická ochrana proti svilušce chmelové ale podle pozorování praktiků snižuje i populaci tohoto škůdce.

Plody paprik lze sklízet v tzv. technologicky zralosti (zelené, botanicky nedozrálé) nebo v zralosti botanické - plně vybarvené podle odrůdy červené, žluté nebo oranžové, nově i černé barvy. Vždy ale sklízíme plody, které jsou dostatečně narostlé a vyzrálé. "Podtržené" plody mají tenčí stěnu a po sklizni rychle vadnou.

V období sběru plodů se musíme vyvarovat vysoké vzdušné vlhkosti ve skleníku či foliovníku. Ta je hlavní příčinou rozvoje nemocí v místě ran po odlomených plodech. Po sklizni intenzivně větráme až do doby, než dojde k zacelení posklizňových ran. Pravidelně odstraňujeme z porostu rostlinné zbytky - polámané listy nebo větve po sklizni, které mohou být příčinou šíření nemocí.

Jako podrost pod papriky je vhodný jakýkoli salát či ředkvičky. Sklízí se dříve než papriky, nekonkurují si.