Cibule obecná

Původ cibule není znám, ale předpokládá se, že pravlastí cibule je střední Asie, kde vznikla z planého druhu. Cibule byla známa již v dávnověku. O jejím užití se dozvídáme např. z hliněných tabulek Sumerů, zmiňuje se o ní Bible, staroegyptské papyry i učené knihy starověké Indie a Číny, a to hlavně v souvislosti s léčebnými účinky. Byla kdysi kromě soli jedním z prvních koření lidových vrstev. Římští zemědělci cibuli nazývali "unio", což se mohlo přeložit nejen jako "cibule", ale také jako "velká perla". 

Cibule obecná se pěstuje v mnoha různých odrůdách, lišících se tvarem i barvou. Pěstuje se ze semen, nebo, aby vyrostla velká, ze sazečky. Sazečky jsou malé cibulky vypěstované ze semen během léta, které se na podzim sklízejí, uchovávají se při teplotě kolem 23 °C a na jaře opět sázejí. Tímto teplým skladováním rostlinu oklameme, takže nevykvete a cibule vyroste do velkých rozměrů.

PĚSTOVÁNÍ:

Pro sadbu vybereme vhodný pozemek, cibule nesnáší zastínění, takže nejlépe ten, který je po celý den vystaven přímému slunci. Cibuli sázíme brzy na jaře, v zemi by měla být nejpozději na konci března. Cibulky sázíme mělce tak, aby konce cibulek vyčnívaly nad povrch půdy. Mezi cibulkami dělám mezeru cca 10 cm a mezi řádky 25 - 30 cm. Pravidelně ji zaléváme menšími dávkami vody, cibule má mělký kořenový systém, potřebuje proto pravidelnou závlahu. Pravidelně bychom ji měli i přihnojovat (jen fosfor a draslík, nadbytek dusíku a chlór nesnáší).

Cibule je široce užívaná při vaření jako zelenina či koření. Používají se její cibule, oloupané od vrchních uschlých vrstev, nejčastěji nakrájené, řidčeji se používá i cibulová nať. Cibule se používá syrová (např. k pečivu či uzeninám, často v kombinaci s hořčicí), vařená (do polévek), osmažená (základ jíšek do gulášů, perkeltů, omáček, polévek, špenátu a zelí).

Při loupání, krájení či smažení cibule se uvolňuje dráždivá slzotvorná látka, těkavý propathial S-oxic, který vzniká enzymatickým rozkladem z s-l-propenylcysteinsulfoxidu. Tato látka pak ve styku s vodou (např. v oku) hydrolizuje na propanol (používá se ke snižování krevního tlaku a proti třesení rukou), kyselinu sírovou a sirovodík. Existuje mnoho návodů, jak pálení očí při krájení cibule předejít - např. krájení cibule pod vodou či průběžné vlhčení cibule při krájení, nošení ochranných brýlí, použití co nejostřejšího nože.

Z lékařského hlediska je hlavní užití cibule při nechutenství, arterioskleróze, potížích zažívání, vysokém krevním tlaku, zánětech ústní dutiny a hltanu, sirnaté sloučeniny působí bakteriostaticky a obsažené flavonoidy (vitamín P) a fytoncidy (rostlinné antibiotikum) protizánětlivě. V lidovém léčitelství je ve výčtu ještě astma, zánět močového měchýře, nepravidelnost v menstruaci, cukrovka, působí proti zácpě a bodnutí hmyzem. Červená cibule snižuje křehkost cévních stěn.

Kromě klasické cibule kuchyňské jsou pěstovány i některé odlišné druhy cibulí - cibule šalotka, cibule zimní či cibule prorůstavá, někdy nazývaná také cibule poschoďová, či méně správně cibule sibiřská. 

Šalotku vysazujeme už koncem února nebo začátkem března. Dozrává do konzumní zralosti za 80 - 130 dní, podle klimatických podmínek. Po sklizni je třeba nechat rostliny ještě pár dní na záhonu, aby jim zaschla nať, vysoušení na přímém slunci je ideální. Skladujeme tak jako cibuli kuchyňskou (obecnou). Její chuť je jemnější.

Níže uvedená tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v cibuli:

Cibule patří k prvním kulturním plodinám, obsahuje silice (éterické oleje) s obsahem síry, podle množství jsou cibule ostré, středně ostré a sladké chuti. Obsahuje vitamíny, poměrně více vitamínu B1 a B2, méně vitamínu C. Provitamín A se vyskytuje především v nati, kde je i vyšší obsah vitamínu C. Cibule působí sedativně. Protože obsahuje slizy a pektiny, působí dobře i při některých střevních chorobách. V cibuli přítomné fytoncidy ničí škodlivé mikroby. Dále obsahuje mnoho křemíku, draslíku, síry a dusíkatých látek.

Cibule (stejně jako česnek) obsahuje látku s antibiotickými účinky allicin, díky níž se uplatňuje jako přídatná léčba nachlazení (bolesti horních cest dýchacích, kašel). Vhodnou léčbou je např. cibulový čaj či sirup.

Je třeba ale dbát na to, abychom ji používali vždy čerstvou. Nakrájená cibule totiž po 12 - 24 hodinách začne vytvářet jedovaté toxiny, ze kterých můžeme dostat i žaludeční infekci. Vařená cibule je podle odborníků magnetem na bakterie, nedoporučují ji tedy zejména v salátech. Důležité je také správné uskladnění, protože jinak může v cibuli být velké množství choroboplodných organismů. Skladujeme ji na suchém místě, třeba ve špajzu v přepravce, ideální je mít cibuli zavěšenou ve svazcích.

Stará moudrost: Člověk může spíše vyžít bez ohně než bez cibule.

USKLADNĚNÍ:

Silně čpící cibule, na rozdíl od měkké lahůdkové, obsahuje látky na bázi síry, které nám při krájení vhání slzy do očí a zároveň umožní cibuli vydržet v dobrém stavu celou zimu. Lahůdková cibule by se proto měla spotřebovat během několika týdnů po sklizni.

1) Cibuli rozložíme na dobře větraném místě, aby slupka oschla a ztvrdla. Nať neodstraňujeme. Cibuli necháme takto osychat asi 2 týdny. V místnosti by mělo být sucho, teplo a dobré proudění vzduchu bez přímého slunečního záření. Dobře usušenou cibuli poznáme podle toho, že kompletně zhnědne všechna nať. Slupka by měla být zaschlá a pevně obepínat cibuli.

Jakmile nať dokonale zaschne, ostrými nůžkami nebo nožem zastřihneme kořínky u spodního okraje cibule cca 2 cm nad bulvou. Cibuli skladujeme na tmavém, chladném místě, teplota by měla být v rozmezí 4 - 10 °C. Jestli je místo příliš teplé, cibule začne pučet, jestliže je příliš chladné, cibule začne zahnívat.

Místo musí být naprosto suché, cibule lehce absorbuje vodu a vysoký obsah vlhkosti ve vzduchu přispívá ke vzniku hniloby a plísní.

Pro dobrou ventilaci vzduchu zavěsíme cibule v síťce, v košíku nebo třeba ve staré punčoše. U punčochy je dobré mezi každou cibulí udělat uzel nebo použít provázek nebo drátek, abychom zajistili, že se cibule nebudou dotýkat.

Nejdříve je dobré spotřebovávat cibule s nejsilnější stopkou - čím silnější stopka, tím je cibule starší a logicky nevydrží tak dlouho, jako mladší, menší cibule.

Cibulky, které nám zbydou, uschováme na jaro a zasadíme je.

2) Oloupané cibule můžeme uskladnit v mrazáku. Nakrájíme cibuli na plátky a ty položíme v jedné vrstvě na pekáč nebo plech na pečení. Dáme je zmrazit, pak cibuli sesypáme z plechu a uložíme do uzavíratelného sáčku nebo do krabičky.

3) Načatou cibuli zabalíme do potravinářské fólie a uložíme v lednici v šuplíku na zeleninu.

4) Cibuli NESKLADUJEME společně s brambory. Cibule by pohlcovala vlhkost z brambor a začala by hnít, zatímco brambory by se vysušovaly.